Drazí jogíni, Dnes vás moc zdravím ještě v dovolenkovém módu. Miluju, když zastavíme to křečkovské kolečko, rozhlédneme se doprava a doleva a nadechneme a vydechneme. Najednou některé věci NEDÁVAJÍ SMYSL. Je to děsivé. A nádherné. Osvěžující. Fakt mě to baví.Ale baví mě to až ted, když už jsem takových momentů, kdy se naprosto tají dech, zažila mnoho. Vždycky stačilo počkat. A vrhnout se do vln života, vesmíru, energie, řekněte si sami. Být netrpěliví, držet kontrolu nebo nenacházet důvěru, je totiž v tomto smyslu opravdu frackovité zahazování darů života. A snaha kecat do práce daleko moudřejším entitám. Svět se musí otřást, aby něco přišlo. A tak mám na jedné straně frustraci a snahu naprosto turborychle sepsat všechny své myšlenky a udělat plán, abych se nebála. A na druhé straně se pouštím a padám po zádech do vln a jsem opravdu hlavně zvědavá, co přijde. Doposud mě to puštění nikdy nezklamalo. Potvrdilo se mi, že jsem milovaná a že fakt vím prd, co krásného mě může potkat. Máme teď období tenkého střeva. Může být opravdu šílené. Z pohledu čínské medicíny totiž tenké sřevo rozlišuje, co je pro nás užitečné a co ne. Co si necháme, co pustíme dál (a neúprosně zahodíme). Co je naše a co nás jen otravuje ve vzorcích. Čím se vyživíme a co je pro nás spíš nebezpečné. Je to výzva, že? Pro mozek je daleko snadnější si hnípat ve starém známém, rádoby bezpečném. Jenže o mozku už jsem psala tolikrát... Je to makač, ale není dobrý nápad mu dávat do rukou náš život. Tenké střevo taky potřebuje, aby mělo srdce jasno. Aby mohlo přesně podle návodu naší intuice konat. Takže přátelé, asi vás to nepřekvapí, ale teď máme opravdu prostor a čas se věnovat sobě, probrat se svými touhami, radostmi, sebepéčí. Abychom mohli být hodnotnými pro celou společnost. A přispěli tím, co je NAŠE. Co nám JDE. Co nás TĚŠÍ. Vykašlete se na těšení ostatních, to fakt jde naprosto proti vší logice. Na dovolené jsem se přistihla, že daleko raději budu následovat program vymyšlený někým jiným, i když ve mně nevyvolává tornáda radostných pocitů. Hlavně, ať nikdo neremcá a máme se fajn a já vypnu a nemusím nijak obhajovat a stát za tím, co je pro moje srdce to opravdu WOW. Nejednalo se o nic dramatického, plány mého manžela miluju, v mnoha se i dost shodneme. Ale mně došlo, že jsem si vůbec neřekla o to, co chci já. Vůbec mě to nenapadlo! A pak jsem sledovala jeho, jak plánuje věci, které se líbí jemu, a s naprostým klidem ustojí, když si pofňukám já nebo náš syn. Bylo to obrovsky inspirativní. On je podle mě takový živoucí ohýnek. To totiž není sobeckost. To je něco jiného - to je odvaha mít to tak, jak potřebuji, tak jak se mi to líbí, tak, jak jsem sama sebou. A pak to obhájit, protože tomu prostě obrovsky věřím a vím, jak je to pro mě důležité a bez toho to nejsem já a jsem i v té neremcavé společnosti na prd. Tím vlastně dávám i ostatním možnost být sami sebou a někde uprostřed se s respektem potkat a domluvit se, že teď naplníme potřebu jednoho a potom potřebu toho druhého. Prostor a respekt. A láska. TAKŽE - prosím, neříkejte VŠAK TAKHLE TO STAČÍ, NE? Nebo si to nenechte namluvit. Nestačí to, dokud to není takové, jaké si přejete, jak to ve vás vyvolává radost, vibrace a motýlky v celém těle. Jinak to není vaše. Je naše odpovědnost si o to říct. Nikdo jiný to neví, nemůže. A naším úkolem je to vysvětlit a stát si za tím. A nabídnout to samé ostatním. Bože, vždyť radost, to je tak důležitá součást života! Neříkejte taky MĚLA BYCH BÝT ŠŤASTNÁ. Jste šťastné? Ne? A je to tím, že jste si něco představovaly a výsledek neodpovídá vaší představě, ale když se zamyslíte, je to vlastně ještě lepší? V pořádku, uvolněte se a buďte šťastné, pusťte kontroly. Nebo je to tím, že jste nikdy nepřemýšlely, jak to chcete, nikomu to neřekly, a fakt je vám teď spíš hnusno a radost v tom nevidíte? Tak s tím okamžitě něco dělejte, protože to už ovlivňuje i vaše zdraví. A ne, falešný optimismus není to "něco". Uf. Zkrátka. S laskavostí nechte tenké střevo působit, ať vám pomůže vybrat, povrtat se ve věcech, které se najednou vynořují, abyste o nich mohli/museli rozhodnout. Ona je to nakonec všechno stejně jen hra. A nemusíme vyřešit všechno hned - o tom ještě píšu dál.
PRAXE Udělejte prosím pro sebe tuhle superjednoduchou věc. Kdykoliv se rozhodujete, zda do něčeho půjdete, zeptejte se: 1. Zvyšuje nebo snižuje to mou vibraci? (V překladu - jsem z toho nadšená nebo je to taková ta nutnost, případně, je mi z toho hnusně? - To mimochodem neplatí pro lehké vyděšení, to může být taky buď skvělý a nebo super-nepříjemný) 2. Cítím, že mě to rozvine, nebo že mě to sváže a smrskne? Pro mě osobně jsou to otázky, které budí strach. A následování odpovědí je pro mě vrchol odvahy. Myslím, že to někdo dokonale zvládne aplikovat třeba když byl tváří tvář nějaké závažné životní události a už ví přesně, kde jsou jeho priority a čím chce zbytek života strávit... Upřednostnit svůj dobrý pocit a úplně pustit zadní vrátka jistého a zatuchlého, to je mazec, že? A co třeba si prostě jenom teď zkusit zodpovědět otázky, a pak klidně jít podle starého vzorce. A pak jen zhodnotit zpětně, že ta druhá, odvážná, volba by byla daleko lepší? To není špatný nápad, ne? Nebo to zkusit na něčem, co není až tak závažné? Odmítnout něco, co nikoho neurazí? A pak zjistit, že záhy přijde jiná, daleko nádhernější a s námi víc souznící možnost, která potřebovala uvolněné místo? Nemusíte přeci hned vyřešit život... (to ani nejde).
JÓGOVÁ LEKCE Samozřejmě pro vás s figurantkou máme novou lahůdku na YouTube ZDARMA. Je to KRÁTKÁ LEKCE NA DOBRÝ VEČER. Najdete ji TADY. Určitě si nás dejte odebírat, budeme moc rády :)
EXTERNÍ INSPIRACE K tomu rozhodování je prostě opravdu prima si pořád dokola připomínat, že jsme tady pro sebe. Všichni jsme tady pro sebe, čímž pádem je o všechny postaráno a fakt tu nemusíme být pro nikoho dalšího, to už je jen bonus. Poslechněte si povídání krásné Lucie Ratajské o Sebelásce a jejích úrovních, Lu je boží a povídání má jen 26 minut. TADY
Já se pomaličku vracím z dovolené. Dovolila jsem si spoustu věcí, třeba se mrknout se z rozhledu na to, kdo jsem, co dělám a proč, co mě sytí a co mě těší a co s tím udělám. Prostě tenké střevo. Život je fakt nádherný, pestrý, neuvěřitelný. Když si to dovolíme uvědomit. Moc se na vás těším v online i osobním prostoru. Jste úžasní, nezapomínejte na to. Důvěřujte. Namasté, Vaše Dani
