Nejmilejší jogíni, Doufám, že se máte nádherně a dubnové tlaky na výkon a na čas (hlavně všechno ihned) už vás pomaličku opouští.Procházíme teď s nádhernými ženami, které se pustily do 21 denního online programu "Zamiluj se do sebe", posledními dny výzvy. Celých 21 dnů přináší fantastické vhledy a já nestačím občas koukat. Chci k tomu povzbudit i vás - zeptejte se občas někoho blízkého, na úplně nečekanou otázku. Třeba, na co se v příštích dnech těší. Co ho teď v poslední době překvapilo. Co nového se o sobě v poslední době naučil. Jestli je něco v jeho současné životní situaci, co nečekal. Čím teď žije, jak vypadají její dny. Z našich blízkých duší padají diamanty, které obrovsky rozšiřují náhledy. I z těch, které o tom normálně nepřemýšlí. A zeptejte se i sebe, že... Došly jsme ale i k tomu, že tato výzva - už je totiž druhá a ta první probíhala v lednu - je náročnější. Témata, kterých se dotýkáme, jsou taková větší makačka. A mně došlo, že safra jo. Osobní rozvoj nebo chcete-li spirituální cesta je totiž strašná. Nepříjemná. Frustrující. Otravná. Náš mozek nás chrání tím, že odmítá do svých naučených vzorců pustit něco nového. Novinky jsou automaticky označené jako nebezpečné, protože je neznáme, a pro přežití je důležité dělat osvědčené věci. Tak to má mozek. Ale tak to rozhodně nefunguje, když dáme důvěru svojí duši, hlubšímu vědomí - zase, jak to nazvete. Ale než ta důvěra přijde, prostě nastanou situace, kdy si říkáme "Počkat, to jako abych měla víc energie, mám se přestat starat o to, jestli je všem ostatním dobře? Ale to přece... A co budu jako dělat místo toho? Snad ne starat se o to, aby mně bylo dobře????!!!!" Nebo "Hele to fakt ne, toto, jakmile nedodržm všechny sliby, které jsem dala, a nestrhám se u toho, kdo mě pak bude mít rád???!!!!" Nebo "Ale když se přestanu na sílu každý den upravovat k dokonalosti tak přece někdo uvidí... mě???!!!" Cesta spirituality vede přes zastávky jako "Přijímám, že říct ne je dobře a správně" a "Přijímám, že nejsem nejhodnější člověk na světě" a nebo taky "Přijímám, že se mi nechce trávit čas s mou rodinou" a ještě horší nepředstavitelnosti. Místo aby se z nás staly víly v bílém rouchu a dokonalou pletí, kterým vlajou vlasy v nějakém jemném větříku, který vane neznámo odkud, jsme často zbitý, špinavý, smradlavý, zklamaný a nevidíme, kdy to skončí. A pak uplynou 3 roky a my se podíváme zpátky (jako třeba dnes já na svoje poznámky) a řeknem si prostě WOW. Když toto píšu, jsem zase dojatá. (Ano, stává se mi to v těhotenství často, ale nekažme to). A často si řekneme - hele, vlastně jsem na sebe klidně mohla být hodnější a prostě jen nechat věci se dít, jen tomu věnovat trochu klidu a ticha. Nechci to nikomu kazit, to vůbec ne. Vždyť já sama tenhle rozvoj naprosto miluju. Ono totiž stačí si třeba každý den sednou a sepsat do deníčku, co nám prolítlo hlavou za den. A nebo si nechat od někoho pomoct, vést se chvíli za ruku. Jen pokud máme nějakou konkrétní představu, jak to bude vypadat nebo jak rychle to půjde, dostanem hodně přes prsty. Ale tak to vždycky, že.
PRAXE Jednoduchá. Večer si napište do notýsku (ten si klidně zřiďte úplně nově), co vás ten den nejvíc překvapilo. Na svých reakcích ideálně :)
JÓGOVÁ LEKCE Máme na YouTube NOVOU LEKCI PRO UZEMNĚNÍ, PROTI STRACHU, s krásnou figurantkou, pochopitelně ZDARMA. Posílí nohy a připojí nás k bezepčí země, najdete ji TADY. A sledujte nás, budeme teď publikovat víc :)
MOUDRO "Na cestě spirituálního růstu poztrácíš spoustu jistot z minulosti, ale najdeš sebe" - Deepak Chopra
Víc už na srdci dneska nemám. Jsem plná nadšení a tvůrčí energie. Nesetkává se to úplně s mou fyzickou sílou, ale upřímně - jsem nadšená, jaký zajímavý paradox a vnitřní vycukání mi to zase přináší. Mějte se nádherně, buďte na sebe hodní, Namasté, Vaše Dani
